Trénink, jídlo i regeneraci spojíme do jednoho celku, ze kterého vytěžíš maximum. Nepřidáváme roky životu. Přidáváme život k rokům.

Vláďovi je 47 let a pracuje jako finanční ředitel. Když jsme spolu začínali, procházel velmi náročným pracovním obdobím. Firma, ve které působil, se dostávala do problémů a on denně řešil důležitá rozhodnutí, finance a odpovědnost za další zaměstnance. Pracovní stres byl dlouhodobě vysoký a postupně se začal podepisovat i na jeho zdraví.

‍

Vláďa měl navíc diagnostikovanou revmatoidní artritidu, chronické autoimunitní onemocnění, které způsobuje záněty kloubů, bolesti a únavu. K tomu se přidávaly dlouhodobé problémy s energií a psychickou pohodou. Během přibližně dvou let přibral kolem 30 kg a jeho hmotnost se dostala na 155 kg.

‍

Před první konzultací mi popisoval situaci, kdy se mu v kanceláři udělalo natolik špatně, že se nedokázal postavit a zaostřit zrak. Několik hodin ležel a potřeboval pomoc. Byl to pro něj jeden z okamžiků, kdy si uvědomil, že současný způsob fungování už dál nezvládá.

‍

Na začátku jsme proto museli přistupovat k tréninku opravdu opatrně. Vláďa za sebou měl přibližně deset let bez pravidelného cvičení, výraznou nadváhu a chronické onemocnění kloubů. Při vstupní diagnostice jsme se zaměřili na jeho aktuální pohybové možnosti a obtíže. Trénink jsme nastavovali tak, aby respektoval jeho omezení, a zatížení jsme navyšovali podle toho, jak jednotlivé cviky zvládal.

‍

Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu jsme museli průběžně sledovat, jak se cítí, a počítat i s obdobími zvýšené únavy nebo bolestí kloubů. Cílem bylo postupně zlepšovat sílu a kondici, aniž bychom ho zbytečně přetěžovali. Současně jsme upravovali stravování tak, aby dokázal dlouhodobě snižovat hmotnost.

‍

Začínali jsme na 155 kg, z čehož 67,8 kg tvořil podle měření tělesný tuk. Během prvních dvou měsíců se dostal přibližně na 145 kg. V dalších měsících už byl pokles pozvolnější, ale pokračoval. Pravidelná kontrolní měření nám pomáhala sledovat, jak se mění složení těla, a podle potřeby upravovat další postup.

‍

Po 12 měsících Vláďa vážil 133,5 kg. Celkově tedy zhubl 21,5 kg, přičemž množství tělesného tuku kleslo o 17,4 kg. Naměřená svalová hmota se současně zvýšila z 36,7 kg na 38,1 kg.

‍

Na Vláďově spolupráci mě ale nejvíce těší změny, které postupně začal pozorovat v běžném životě. Před začátkem programu popisoval výraznou únavu, problémy se soustředěním a nedostatek energie po práci. Postupně mi začal říkat, že se cítí lépe, má více energie během dne a zvládá být aktivnější i doma s rodinou.

‍

Jeho pracovní situace přitom zůstávala náročná a revmatoidní artritida samozřejmě nezmizela. Podařilo se nám ale najít způsob, jak s ohledem na jeho zdravotní stav pravidelně trénovat, zlepšovat kondici a postupně snižovat hmotnost.

‍

Vláďa má před sebou ještě další práci, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu přicházel na první konzultaci, považuji dosavadní posun

Martinovi je 52 let a vede společnost Gasline. Většinu profesního života věnoval podnikání a s tím spojeným povinnostem. Když jsme spolu začínali, vážil 102,3 kg, ale jeho hlavním cílem nebylo jen zhubnout. Chtěl zlepšit kondici, zesílit a především zjistit, jak bezpečně trénovat s ohledem na svou zdravotní historii.

‍

Martin měl za sebou operaci krční páteře, při které mu byly stabilizovány krční obratle. K tomu se přidávaly další dřívější zdravotní komplikace a pohybová omezení. Pochopitelně měl proto určité obavy ze silového tréninku, zejména z pohybů, které by mohly jeho páteř nadměrně zatěžovat.

‍

Při vstupní diagnostice jsme věnovali hodně času jeho pohybovým možnostem, rozsahům pohybu a tomu, při kterých cvicích se cítí dobře. Trénink jsme následně sestavili tak, abychom respektovali omezení vyplývající z jeho zdravotního stavu. U některých cviků bylo potřeba upravit techniku, rozsah pohybu nebo zvolit úplně jinou variantu.

‍

Začínali jsme s přiměřeným zatížením a postupně sledovali, jak na jednotlivé tréninky reaguje. U Martina bylo důležité nespěchat se zvyšováním vah a dát mu prostor získat jistotu při provádění cviků. Jak se jeho síla a kondice zlepšovaly, mohli jsme postupně přidávat náročnější varianty, které dobře toleroval.

‍

Současně jsme upravili stravování, abychom postupně snižovali množství tělesného tuku a zároveň vytvořili dobré podmínky pro rozvoj svalové hmoty.

‍

Po 12 týdnech se Martinova hmotnost snížila ze 102,3 kg na 96,2 kg. Množství tělesného tuku kleslo z 15,9 kg na 12,1 kg a naměřená svalová hmota se zvýšila ze 43,3 kg na 45,3 kg. Celkově tedy zhubl 6,1 kg, z toho 3,8 kg tuku, a současně nabral 2 kg svalové hmoty.

‍

Z mého pohledu je ale na Martinově spolupráci důležitá především jeho zkušenost se samotným tréninkem. Na začátku si nebyl jistý, co všechno si může se svou páteří dovolit. Postupně zjistil, že i s určitými omezeními může kvalitně silově trénovat, zlepšovat kondici a pracovat na své postavě.

‍

Martin k tréninku přistupoval rozumně, respektoval domluvené úpravy a nesnažil se za každou cenu překonávat své limity. Díky tomu jsme mohli během celého programu postupně zvyšovat zatížení podle jeho aktuálních možností.

‍

Jeho případ je pro mě dobrou připomínkou, jak důležité je při sestavování tréninku zohlednit zdravotní historii konkrétního člověka. U Martina jsme nemuseli rezignovat na silový trénink, ale potřebovali jsme vybrat cviky a způsob zatížení, které odpovídaly jeho možnostem.

Romanovi je 41 let, vlastní montážní firmu a má syna. Když jsme spolu začínali, vážil 95,7 kg. Většinu času věnoval podnikání a rodině, zatímco pravidelný trénink, stravování a regeneraci dlouhodobě odsouval. Postupně začal vnímat, že jeho fyzická kondice neodpovídá tomu, jak by se chtěl cítit a co by chtěl zvládat.

‍

Při vstupní konzultaci jsme se bavili i o jeho motivaci. Roman nechtěl jen změnit postavu. Záleželo mu na tom, aby byl dobrým příkladem svému synovi a dokázal s ním aktivně trávit čas. Uvědomoval si, že pokud chce vést syna ke sportu a zdravým návykům, měl by se jim věnovat také sám.

‍

Od začátku měl ke spolupráci velmi dobrý přístup. Když jsme nastavili tréninky a pravidla stravování, snažil se je důsledně dodržovat. Při jeho pracovním vytížení bylo důležité, aby měl předem jasno v tom, kdy bude trénovat, jak se stravovat a co dělat v týdnech, kdy má více práce.

‍

V silovém tréninku jsme se zaměřili na postupné zlepšování síly, kondice a celkové pohybové zdatnosti. Současně jsme upravili stravování tak, aby postupně snižoval množství tělesného tuku, ale nepřicházel zbytečně o svalovou hmotu.

‍

První dva týdny se jeho hmotnost dokonce mírně zvýšila. To je jedna z věcí, které při redukci běžně řešíme. Důležité bylo sledovat vývoj v delším období a podle pravidelných měření vyhodnocovat, jestli nastavený postup funguje.

‍

Za 12 týdnů se Roman dostal z 95,7 kg na 88,9 kg. Množství tělesného tuku kleslo z 20,9 kg na 13,8 kg, tedy o 7,1 kg. Naměřená svalová hmota přitom zůstala na původních 43,1 kg.

‍

Na Romanovi si cením především toho, jak vážně ke spolupráci přistupoval. I při vedení firmy dokázal tréninkům věnovat pravidelný čas a postupně si osvojovat návyky, které mu pomáhaly lépe zvládat celý týden.

‍

Jeho původní motivace byla přitom velmi osobní. Chtěl být aktivnějším tátou a ukázat synovi, že péče o vlastní kondici má své místo i vedle práce a dalších povinností. Myslím, že právě to mu pomáhalo držet se domluveného postupu i ve chvílích, kdy měl pracovně náročnější období.