Trénink, jídlo i regeneraci spojíme do jednoho celku, ze kterého vytěžíš maximum. Nepřidáváme roky životu. Přidáváme život k rokům.

Vitali podniká v oblasti střešních krytin a vede firmu s přibližně patnácti zaměstnanci. Když jsme spolu začínali, vážil 86,8 kg při výšce 192 cm. Dlouhodobě chtěl nabrat svalovou hmotu, ale kvůli práci se mu nikdy nepodařilo udržet pravidelný trénink a stravování dostatečně dlouho.

‍

Na první konzultaci byl docela skeptický. Už dříve zkoušel různé tréninkové plány i úpravy jídelníčku, ale vždycky přišlo období, kdy měla firma přednost a všechno ostatní šlo stranou. Jeho cílem bylo dostat se během jednoho roku na 100 kg, ideálně s co největším podílem svalové hmoty.

‍

Začali jsme proto tím, že jsme tréninky rozvrhli podle jeho pracovního týdne a nastavili stravování tak, aby zvládal přijímat dostatek energie i ve dnech plných schůzek. U Vitaliho bylo důležité hlídat také regeneraci a postupně navyšovat tréninkové zatížení. Chtěli jsme, aby zvládal pravidelně trénovat i v náročnějších pracovních obdobích.

‍

Průběžně jsme kontrolovali složení těla a podle výsledků upravovali trénink i příjem energie. Nárůst hmotnosti nebyl každý měsíc stejný. Objevila se období stagnace a několikrát jsme museli řešit také vyšší přírůstek tuku. Díky pravidelnému měření jsme ale měli přehled, jak se mění poměr svalové a tukové hmoty, a mohli jsme podle toho postup upravovat.

‍

Hranici 100 kg se Vitalimu podařilo překonat už po devíti měsících. Po 21 měsících spolupráce se jeho hmotnost pohybuje stále kolem 100 kg. Poslední měření ukázalo 48 kg svalové hmoty oproti původním 40,7 kg. Celkově tedy přibral 13,6 kg, z toho 7,3 kg tvoří nárůst svalové hmoty a pouze 1,5 kg připadá na tuk.

‍

Za důležité považuji i to, že dnes zvládá trénovat pravidelně, přestože se jeho pracovní povinnosti nijak zásadně nezměnily. Po letech neúspěšných pokusů se mu podařilo vybudovat postavu, kterou chtěl, a dál na ní pracuje.

‍

Filipovi je 47 let, podniká v oblasti umění a aukcí obrazů. Když k nám přišel, měl za sebou několik pokusů o hubnutí a dlouhodobě ho trápila záda. Většinu času věnoval práci a rodině, takže vlastní kondice šla postupně stranou.

‍

Na vstupním měření měl 98,2 kg, z toho 26,7 kg tuku. Kvůli zádům jsme začínali opatrněji. První tréninky byly zaměřené hlavně na stabilitu trupu, obnovení pohyblivosti a postupné zvyšování síly. Jak se jeho kondice zlepšovala, přidávali jsme náročnější cviky a později také bojově orientované tréninky.

‍

Přibližně každé tři až čtyři týdny jsme kontrolovali složení těla a podle výsledků upravovali další postup. Během prvních pěti měsíců Filip zhubl téměř 17 kg. Od ledna jsme se proto začali soustředit především na udržení výsledků.

‍

To se nám daří už téměř rok. Jeho hmotnost se dlouhodobě pohybuje kolem 82 kg a podle posledního měření má 7,4 kg tuku. Přitom dál pravidelně trénuje, věnuje se práci i rodině a daří se mu držet režim, který jsme během spolupráce nastavili.

‍

Na Filipovi mě těší hlavně to, že se nám podařilo postupně změnit i jeho přístup k tréninku. Dnes zvládá věci, na které by si na začátku pravděpodobně netroufl a výsledky si udržuje i bez dalšího hubnutí.

‍

Martinovi je 59 let a pracuje jako hlavní stavbyvedoucí ve stavební firmě. Jeho pracovní dny často znamenají deset hodin na stavbách, dlouhé přejezdy autem a večer ještě práci u počítače. K tomu dlouhodobý stres, málo prostoru na pohyb a postupně přibývající hmotnost.

‍

Když jsme spolu začínali, největší překážkou byla jeho Bechtěrevova choroba, chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především páteř a křížokyčelní klouby. Martin měl dlouhodobé bolesti zad a obával se, že by mu silový trénink mohl zdravotní stav ještě zhoršit. Sportu se proto několik let raději vyhýbal.

‍

Důležitou motivací pro něj bylo také narození dcery. Chtěl se dostat do lepší kondice, aby s ní mohl být aktivní i za několik let. Zároveň už řešil vyšší krevní tlak a bylo mu jasné, že dosavadní režim potřebuje změnit.

‍

Při vstupní diagnostice jsme proto věnovali hodně pozornosti jeho pohyblivosti, aktuálním obtížím a tomu, jaké zatížení zvládá bez zhoršení příznaků. Tréninky jsme nastavovali opatrně, s důrazem na kontrolované provedení cviků a postupné zvyšování zátěže. U Martina bylo důležité respektovat jeho diagnózu, aktuální stav a nepřidávat zbytečně rychle.

‍

Vedle tréninku jsme upravili také stravování. Na začátku vážil 86,3 kg a měření ukázalo 23,1 kg tuku, tedy 26,8 % tělesné hmotnosti. Během čtyř měsíců se dostal na 78,3 kg, přičemž tuková hmota klesla na 16,7 kg a procento tuku na 21,3 %.

‍

Osobně mám ale z jeho spolupráce radost hlavně kvůli tomu, jak se postupně změnil jeho vztah k pohybu. Na začátku měl obavy prakticky z každého většího zatížení. Dnes se pravidelně hýbe, cítí se jistější při cvičení a znovu se věnuje sportovním aktivitám s rodinou.

‍

S Bechtěrevovou chorobou bude samozřejmě muset dál počítat. Podařilo se nám ale najít způsob tréninku, který respektuje jeho zdravotní omezení a zároveň mu umožňuje postupně zlepšovat kondici a sílu.